Jiří Štěpnička

Jiří Štěpnička se narodil 16. dubna 1947 v Londýně jako Jiří Samec, syn české herečky Jiřiny Štěpničkové a malíře Jana Samce. Jeho dětství poznamenala hluboká tragédie: v roce 1951 se matka pokusila uprchnout z Československa, byla zatčena a uvězněna na deset let. Malý Jiří vyrůstal nejprve u otce a poté v ústavní péči v Karlových Varech – trauma, o němž po celý život mluvil jen nerad, a které snášel s tichým důstojností sobě vlastní. Střední školu absolvoval na Gymnáziu Jana Nerudy na pražské Malé Straně. V roce 1969 dokončil studia na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Svou divadelní dráhu zahájil v Klicperově divadle a poté nastoupil do Národního divadla v Praze, kde setrval jako člen Činohry plných 51 let – až do své smrti. Za pět desetiletí vytvořil téměř sto nezapomenutelných jevištních rolí. V roce 1989, poté co celý život vystupoval pod matčiným příjmením jako uměleckým pseudonymem, si jméno Štěpnička úředně přijal za vlastní. Mezinárodní proslulost mu přineslo dabování. Po generace byl pro české diváky hlasem Harrisona Forda – propůjčil mu hlas napříč pěti dekádami a v celé řadě nezapomenutelných rolí. Daboval rovněž Michaela Douglase, Mela Gibsona, Stevena Seagala či Gérarda Depardieu. Za namluvení Gibsona ve snímku Co chtějí ženy obdržel v roce 2002 Cenu Františka Filipovského. V roce 2010 mu divadelní ztvárnění Raymonda ve hře Blackbird vyneslo Cenu Thálie. V roce 2023 ho Herecká asociace ocenila za celoživotní mistrovství v dabingu a v roce 2024 získal cenu Master Prix od nadace Život umělce. Jiří se v roce 1969 oženil s Janou a sdíleli spolu 57 šťastných let. Měli syna Jakuba a dceru Juditu. Jana zemřela v prosinci 2022; Jiří ztrátu těžce nesl, avšak v práci nacházel sílu pokračovat. Až do posledních let stál na jevišti a před mikrofonem. Byl člověkem, jehož hlas dokázal vdechnout život každé roli – ať stál na prknech Národního divadla, nebo seděl za mikrofonem dabingového studia. Kolegy si získal laskavostí, přístupností a upřímným zájmem o divadelní kulturu. Jako schoolboy napsal verše, které si zapamatoval na celý život: „Mám rád víno rubínové, červené, co chutná po slunci. Mám rád ženy, všechny trochu, jednu moc. Ale ze všeho nejraději mám rád slunce – dává vínu chuť, ženám krásu a mně život." Jiří Štěpnička zemřel 11. října 2026 ve věku 79 let a zanechal po sobě odkaz, jenž bude v českém divadle a dabingu znít ještě dlouho.